• 1911 - 18.11. promoval na právnické fakultě české univerzity v Praze
1921 - jmenován mimořádným profesorem národního hospodářství na Vysoké škole obchodní
• 1925 - stal se poprvé děkanem VŠO, důrazně se zasadil o řešení reformy VŠO
• 1926 - byl jmenován řádným profesorem VŠO
• 1928 - na právě ustavené Svobodné škole politických nauk se stal profesorem, přednášel úvod do politiky, o sociální politice a o penězích
1928 - ředitelem dvouleté Vyšší školy socialistické v Praze při Dělnické akademii
• 1940 - po uzavření českých vysokých škol, vč. VŠO, profesor Macek stejně jako většina ostatních kolegů byl poslán na tzv. dovolenou s čekatelným
• - znovu začal přednášet na obnovené VŠO, pro potřeby studentů urychleně napsal a vydal pětidílný kurs národního hospodářství Sociální ekonomika
1946 - podruhé se stal děkanem VŠO
• 1948 - v poúnorovém období Macek sice nebyl "vyakčněn", ale stal se terčem různého šikanování, zvl. po jeho odmítnutí vstoupit do Gottwaldovy strany po "sloučení" se sociální demokracií
• 1949 - 17. 12. byl Macek naposled ve škole a o vánočních svátcích opustil na lyžích s manželkou ČSR
1950 - z Německa přes Francii a Kanadu odjel s manželkou do USA, zakotvil na deset let v Pittsburghu na universitě
• 1953 - sedm let profesorem na univerzitě v Pitsburghu (School of Bussines Administration) na fakultě správy podniků
• 1957 - čtyři roky profesorem na dívčí koleji Chatham College (do r. 1961)
• 1961 - přestěhoval se za rodinou svého syna Jiřího do kanadského Vancouveru
(Marek Hudík)
Profesor národního hospodářství na Vysoké škole obchodní v Praze. Patřil k představitelům sociálního reformismu, propagoval družstevní socialismus a pozemkovou reformu. V letech 1928 - 1939 byl poslancem Národního shromáždění za sociální demokracii, 1923 - 1949 redaktorem revue Naše doba. Roku 1949 po komunistickém puči emigroval do USA a později do Kanady.
Mackovy ekonomické názory prošly značným vývojem. Ve svých prvních pracích byl stoupencem státního protekcionismu, po 1. světové válce přešel na liberalistické pozice. Zastával i koncepce družstevního socialismu. V druhé polovině 20. let a ve 30. letech se stává význačným propagátorem učení J. M. Keynese. Byl přístupný i dalším ekonomickým názorům, které eklekticky přebíral do svého ekonomického učení. K marxistické politické ekonomii zachovával trvale odmítavý postoj.
V praktické hospodářské politice byl stoupencem státních zásahů do ekonomiky a odpůrcem koncepce K. Engliše. Zabýval se rozborem krize 1929 - 1933, kterou pokládal za následek špatné peněžní a úvěrové politiky. Jako východisko z krize doporučoval opatření vedoucí ke změnám v peněžní a úvěrové soustavě a k organizaci rozsáhlé investiční činnosti a veřejných prací. Jeho názory zahrnulo vedení sociální demokracie do Programu hospodářského oživení (1933).
(Jakub Langmajer)